Suzdal – Rusko, které si zamilujete

My jsme si jej zamilovali od první chvíle, kdy jsme vystoupili z autobusu v samém centru městečka. Málem jsme vystupovali asi o 2 km jinde, neboť z řidiče se za cedulí Suzdal stal řidič MHD, za což samozřejmě požadoval příplatek. Já, světaznalá turistka, jsem to nejdřív vůbec nepochopila a měla jsem za to, že jde o trik, jak z nebohých turistů vytáhnout další peníze. Pan řidič totiž nejprve zamířil nakonec autobusu, kde seděli japonští turisti a část naší party. Svojí lámanou ruštinou jsem se tedy zaplacení sveřepě bránila. (Chtěl 16 rublů, jenže můj zatemněný mozek si v tu chvíli jaksi neuvědomil, že je to fakt málo.) Jakýsi mladík mi zas svojí lámanou angličtinou vysvětlil, oč tu běží, jenže v tu chvíli už byl pan řidič na druhém konci autobusu. A tak jsem jela suzdalským MHDéčkem zadarmo.

Ale teď zpátky k tomu kouzelnému okamžiku, kdy jsme konečně stanuli v samém srdci ruského venkova, nejkrásnějším místě Zolotovo kolcá. 

Nad údolíčkem s kostelíky krásně svítil srpek měsíce, tatam byly rázem starosti, že nemáme ponětí, zda dnes budeme mít střechu nad hlavou. Městečko překypovalo nočním životem. Míjeli jsme partičky mláďat jako my sedíc a popíjejíc, z dřevěných domečků se nesly tóny disko party.

Vydali jsme se směrem k říčce směle za Lubošem, který měl tušení (resp. to měl vygooglené), že by zde měl být hostel. A skutečně. Krátce před 23. hodinou jsme ho objevili.

Přivítala nás taková správná ruská mamina. Měli jsme neuvěřitelné štěstí. Bylo nás 7 a v hostelu bylo posledních 7 míst. Nafasovali jsme povlečení, ručník a šli jsme na kutě.

Vyspinkaní do růžovoučka (bodejť by ne, na takovém krásném místě) a s těžkým srdcem (hostel Godzillas jsme si zamilovali) jsme se už krátce po sedmé vydali na procházku po suzdalské dědině. Bylo krásné slunečné nedělní ráno.

Turisté ještě chrupali a nelezli nám do záběrů. Kouzlo místa jsme si tak mohli vychutnat do sytosti. Navštívili jsme ženský klášter a pak mužský. V tom ženském byly krásně upravené květinové záhonky, zatímco v mužském se pěstovaly brambory.

Na tržišti, kam nás nasměrovala místní babuška tlačíc kárku s něčím, už panoval čilý ruch. Na jedné straně stály stánky se suvenýry, na druhé seděli bábušky a dědouškové a prodávali čerstvě natrhané višně, angrešt, borůvky a další plody. Neodolala jsem a šla si pro višně. A protože na tržišti se přeci smlouvá, tak jsem to taky zkusila. A povedlo se.

Z tržiště jsme se, nyní již spolu se zástupem turistů, vydali k suzdalskému Kremlu se soborem s věžemi jako noční obloha.

Odtud už naše kroky vedly zpět na suzdalské autobusové nádraží. Stejný pan řidič nás stejně malým autobusem, ale o dost plnějším, dovezl zpět do Vladimíra. Na vlakovém nádraží jsme po několikerém zmateném přebíháním od pokladen dalnovo prochoda k těm příměstským konečně zjistili, na který vlak a u které pokladny si máme koupit lístky. Lístek na expres do Moskvy stál tolik, že jsme si myslely, že špatně rozumíme. Nezbylo nám tedy než jet osobákem asi 4 hodiny. A to byl zážitek. Po příjezdu vlaku se Rusové začali s ostrými lokty cpát do vlaku hlava nehlava. Pro moji maličkost to byl celkem šok a vlastně ani nechápu, jak jsem se najednou ocitla na sedačce vedle kamarádů.

A tím bych už pomalu mohla povídání o výletu do Suzdalu zakončit.

I když…Nedá mi to, abych vám nepověděla, jak vypadají toalety na hlavním moskevském nádraží Kurskaya. Ty v prvním patře byly v době naší potřeby zavřeny z důvodu úklidu, a to na půl hodiny. Nemilosrdnou paní uklízečkou, kterou neoblomil ani kamarádčin prosebnými výraz ani výhrůžka, že se vyčurá přede dveřmi, jsme byly poslány do nultého patra. Jsou-li toalety za úplatu, očekáváte jistý standard. Zde takový, který by byl hoden jednoho z nejdražších měst na světě. Omyl. Turecké hajzlíky zaflákané od stropu až skoro po dveře vším, co si asi tak dovedete představit. Po odchodu jsme se antiseptickými gely na ruce umyly téměř celé.

A tím končím své vyprávěním o nádherném pokladu Ruska. Kouzlo Suzdalu budu mít už napořád v sobě a nepřemaže mi ho ani zážitek z moskevských hajzlíků.

Jeďte do Suzdalu! Stojí to za to!