Jak jsem jela na kole k Leninovi

Poslední den, kdy jsem měla půjčené kolo, jsem se konečně dokopala udělat si vyjížďku k Leninovu monumentu. Na kole značky Stels s košíčkem, přehazovačkou a nefunkčními brzdami jsem se ve špičce směle pustila po frekventované silnici vedoucí na hráz Volgy. Nelekejte se, tady je kolo velmi častým dopravním prostředkem a řidiči automobilů jsou na cyklisty zvyklí a, jak už jsem psala dříve, jsou k nim i celkem ohleduplní.

Myslela jsem si, že podél vody povede k Leninovi nějaká stezka. Zkusila jsem ji najít, ale nakonec jsem stejně vyjela na již zmiňované silnici klesající k tunelu vzhledem k brzdné schopnosti mého kola celkem prudce  (viz ilustrační obrázek z Googlu, já jsem na fotografování neměla nejmenší pomyšlení ani čas).

Z tunelu a poměrně hustého provozu jsem měla trošku obavu. Zastavila jsem za krajnicí a rozhodovala se. Mám nemám, mám nemám. Minulo mě několik cyklistů v obou směrech. Když to zvládli oni, tak já taky. Teď to přece nevzdám!
Opatrně jsem se spustila za neustálých pokusů o přibržďování k ústí tunelu. Přede mnou kamion, za mnou kamion. Když v tom náhle kamion přede mnou začal couvat. Briskně jsem seskočila z bicyklu a kvapně vyběhla zpátky do kopečka. Řidič kamionu za mnou mě pobaveně sledoval. Bylo mi jasné, že o mně řidič couvajícího kamionu neměl nejmenší ponětí.

Kamion si jen potřeboval lépe najet do středu tunelu. Směle zase popocházím níže, jenže ouha. Kamion opět couvá a tentokrát rychleji. Zjistil totiž, že se do tunelu nevejde. Ještě kvapněji vybíhám do kopečka, adrenalin vyplaven na rok dopředu. Kamion přejel do protisměru a couval zpět do kopce, jak to zvládl nevím, neboť jsem opět vyskočila na svůj stroj a vjela do tunelu. Luxusní zážitek! Tunel je vystužen dřevěnými trámy, místy kape voda, vozovka je děravá. Auto za mnou si dodržuje dostatečný, pro mě zcela komfortní odstup. Tunel je to krátký a brzy jej nechávám za sebou.

Jakmile to jde, ze silnice sjíždím a zatáčím k řece, kde po úzké pěšince pokračuji k Leninovi blíže. Nu, co povědět víc, snad jen že Lenina je fakt kus. Má tak zvláštně nakročeno a hledí na východ.

Jak je vidno ze sepsaného reportu, přežila jsem i cestu zpět. Závěrem si dovolím ještě snímek  pořízený na projížďce po promenádě podél řeky Volhy krátce po západu Slunce.