Nottingham treasure
První pracovní týden za mnou, je na čase vydat se konečně poznat, co skrývají Nottinghamské ulice.
Saturday
Beru to hezky po po řadě a začínám v Galleries of Justice.

Návštěvníci jsou vtaženi do děje soudního přelíčení 18. století. U pokladen jsou jim rozdány lístečky z číslem deliktu, podle kterého si pak dole ve vězení najdou svoji postavu. Já jsem dvaadvacetiletá zlodějka a za trest mám být poslána do Austrálie. Za trest?! 

Jsa vybavena informacemi jako, kdy byla v Nottinghamu provedena poslední veřejná poprava (1864), kdo se zasloužil o reformu poměrů ve vězení v Anglii (Elizabeth Fry a hlavně tedy John Howard, ale Elizabeth je za prvé žena a za druhé je na pětilibrovce) jsem se přemístila do nákupního centra Broadmarsh. Ne nešla jsem nakupovat, šla jsem do jeskyní. Vchod do nich je poněkud nečekaně ukryt ve spleti nákupního centra.
Nottinghamské podloží je tvořeno pískovcem, do nějž se snadno kutají jeskyně, a tak jich tu mají na 500. V historii sloužili jako domov chudých lidí či koželužny. Během II. světové poskytovaly dobré útočiště při náletech.
Hurá na vzduch!

Na anglické poměry bylo nečekané azúro. Vydala jsem se na Wollaton Hall, s rozlehlými zahradami a hlavně docela krotkými jeleny. Hladit si je netroufám, ale pro účely dokumentace se odvážím celkem blizoučko. Řekli byste, že sem mají psi vstup zakázán? Omyl. Někteří páníčkové si troufnou mít pejsky i na volno. Zjevně jsou na sebe navzájem zvyklí (jeleni a psi, ne páníčkové a psi). Dokonce, a to fakt nechápu, jsem viděla bígla pobíhat, sice na vodítku, docela blízko jelenů a zdálo se, že mu jsou úplně ukradení. Vůbec si jich nevšímal. To naše Žofka, ta by je zprohnala, panečku, vodítko nevodítko.

A to by bylo pro sobotní den všechno. Chtěla jsem tedy ještě na nottinghamský hrad, ale to už jsem nestihla, neboť se jeho brány zavírají ve 4 p.m. V hlavní sezóně poněkud nečekané. A protože stále krásně svítilo sluníčko, dopřála jsem si na závěr dne skleničku bílého vína na terásce jedné místní kavárničky.
Sunday

Po vydatném spánku a ještě vydatnější snídani (nikoliv anglické, ta je na mě po ránu až moc vydatná) usedám na svého šlapacího oře a vyrážím na
Green´s Windmill.
Větrný mlýn byl postaven roku 1807 a mele se v něm dodnes. A víte kdo jej postavil?
Matematici, již jistě zbystřili a zbystřili správně. George Green, jehož větu používáme a umíme dokázat, i kdyby nás o půlnoci vzbudili (ehm měli bychom :-D), byl synem stavitele a majitele mlýna. Einstein prý prohlásil, že Greenovi myšlenky předběhly svou dobu o 20 let. Pan Green nebyl ale ,,jen“ matematik.
Fascinovala ho elektřina a magnetismus, vyladil Newtonovu teorii o dynamice kontinua.
Na lavičce před mlýnem seděl starý pán, pokuřoval dýmku a popíjel čaj. Dal se se mnou do řeči, vyprávěl mi o Nottinghamu a o lidech. Kolem proběhl mladý klučina v bílém a starý pán mi říkal:,,Podívej, to je současný mlynář.“
A tak jsem tam s tím starým anglickým gentlemanem seděla, povídala a popíjela čaj dlouhou dobu a bylo to moc fajn. 🙂

Větrný mlýn jsem nechala za sebou a vydala jsem se na další poklidné místo – do Arboreta. Arboretum je docela malé.

Teda kdybych chodila pěšky, asi bych měla jiný názor, ale na kole jsem to zmákla rychle a vydala se konečně dobýt hrad. Sluníčko zašlo a na hradbách to pěkně profukovalo, s lehkým srdcem jsem vešla do hradních komnat, kde se skrývala expozice Hood in the Wood. Pravda, cílená na nižší věkovou kategorii. Dospěláci byli uchváceni 10 obrazy, spíše skicami či poznámkami, Leonarda da Vinciho, které místnímu muzeu na 2 měsíce poskytly Royal Collection. Mě nejvíce zaujaly velmi přesné anatomické náčrtky a studie koček v pohybu.


Po vyčerpávajícím dni jsem si dopřála k večeři vlastnoručně ukuchtěnou anglickou snídani.

Vocabulary
Během víkendu jsem nejen byla nucena vylovit z paměti řadu slovíček, u nichž jsem na gymplu protáčela oči v sloup a říkala si, že je nikdy nepoužiji, ale také jsem se jich fůru naučila. Jak byste obstáli vy? Test yourself 🙂
1. sandstone
2. ash
3. gaol
4. riot
5. salvation
Solution:
1. pískovec
2. jasan
3. vězení
4. nepokoje, výtržnost
5. vykoupení
