Jak jsem jela do Walesu s přestupem v Birminghamu

V půl třetí jsem nechala počítač počítat a poklusem jsem se vydala na autobus do Birminghamu, odkud jsem záhy pokračovala do Walesu. Hodinku a čtvrt, kterou jsem měla v Birminghamu na přestup, jsem využila k bleskové prohlídce města.

Birmingham je průmyslové město a podle toho taky vypadá. Nicméně centrum je pěkné. Mojí první překážkou na cestě na historické náměstí se sfingami byl obchodní dům Bullring – změť mnoha moderních prosklených částečně podzemních částečně nadzemních budov. Následně jsem se musela rozhodnout, zda obejdu nádraží zleva či zprava. Naštěstí jsem zvolila správně.

 

 

 

 

 

 

 

Viktoriino náměstí bylo zalité večerním sluncem a na rozdíl od obchodního domu Bullring zde byl klid. Nikdo nikam nepospíchal. Lidé posedávali na zídkách a užívali si teplého letního večera. Já jsem si také užívala teplého letního večera, ale ne beze spěchu.

Z náměstí jsem se pustila ulicí Waterloo k Birminghamské katedrále. Ta byla obklopená rozdováděnou mládeží a posedávajícími muslimkami. Odtud jsem se propletla ulicemi a uháněla na autobusové nádraží, abych stihla autobus do Cardiffu…