Oxford – město muzeí

Svou milou hostitelku Shalini jsem opustila již kolem deváté ranní a vydala se volným krokem do Muzea Přírody. Záhy jsem zjistila, že v neděli otevírají až v 10:00. Co naplat, volnou chvíli jsem využila k návštěvě obchůdku se suvenýry a kdo ví, třeba jsem vám i něco koupila.

 

 

 

 

 

 

V muzeu si na mě málem smlsnul dinosaurus, pohlédla jsem z očí do očí blbounovi nejapnému a zjistila, že tohle muzeum je tak trochu zoo. Ve druhém patře jsem totiž objevila živou kudlanku nábožnou.

Z muzea prirody se da volne prejit do Pitt Rivers muzea – jedne veeelike mistnosti plne vseho mozneho.

Z muzea jsem se vydala na Cover Market, krytou tržnici. Neodolala jsem Ben´s Cookies a 2 jsem si koupila. Mňam! S lehkým pocitem dietního prohřešku jsem vyběhla na Carfax Tower, kde mi vítr rozfoukal účes, a pohlédla na Oxford tak trochu z patra. Vyfoukaná a vykoukaná jsem se vrátila zpátky na zem do ruchu ulice.

 

 

 

 

 

 

Mířila jsem do největšího Oxfordského muzea – Ashmolean Museum plné soch, keramiky, obrazů a bůhví čeho všeho ještě. Dlouho jsem tam stejně nevydržela a šla si užívat ven sluníčka k Oxfordskému hradu až do chvíle, než nastal čas odjezdu.

Věděli jste, že…

Autor Alenky v Říši divů Charles Lutwidge Dodgson alias  Lewis Carroll, mimochodem anglický matematik, studoval v Oxfordu v college Christ Church?  Pohádková místa jsou tak inspirována oxfordskými zákoutími. A mimochodem inspirací pohádkové Alenky je skutečná dívka jménem Alice Liddle, pro niz byly příběhy tvořeny.

Kde jsem byla ubytovaná?

To je jedno z mých Oxfordských dobrodružství. Dobře, tak zas tak dobrodružné to nebylo, ale bylo to príma! Bydlela jsem totiž v college. Ale ne v takové historické, jaké jsem navštívila předchozího dne (ty jsou nejdražší). Přes web Couchsurfing.com jsem se spojila se Shalini, indickou studentkou psychologie, která mi umožnila přespat na zemi u ní na koleji. Shalini byla úžasná. Asi o hlavu menší než já, usměvavá a stejně jako já upovídaná. Právě odevzdala diplomku a za týden se chystá odjet jen tak s batůžkem na výlet po evropských městech. A hádejte, kde začíná? V naší matičce Praze. Pomohla jsem jí naplánovat její prohlídku Prahy, řekla jí, co se dá obejít pěšky a stihnout za jeden den, čeho se vyvarovat a jaké pivo ochutnat. Shalini mě prosila, abych ji pustila nějakou českou klasickou skladbu. Neváhala jsem a pustila Vltavu. Shalini se rozsvítily oči a zvolala: ,,To znám! To se mi hrozně líbí!“ A já neměla daleko do pláče…Zastesklo se mi…

P.S. Kdybyste náhodou někdy potřebovali vědět, jak se píše ,,svíčková“ v hindí…