Pohoří Hoang Lien Son II
Fan Si Pan
Nad Sapou se hrdě vypíná Fan Si Pan, nejvyšší hora Vietnamu s výškou 3143 m.n.n (což je přesně o 200 m méně než Marmoláda, pozn. Kat.). Cesta nahoru pěšky trvá 3 dny. Tolik času nemáme, a tak, chtě nechtě, musíme se připojit k masovému turismu a jet nahoru na horu lanovkou. Lanovka, nazvaná Fansipan Legend, je světovým unikátem, neboť s lany ukotvenými pouze na 3 sloupech překonává výšku 1045 m. Jízdenka cizince stojí 700 Kč, místní o polovinu méně. Za to jsme však cestou nahoru měli přednost ve frontě.
Na samotný vrchol Fansipanu se stejně musí každý dostat po svých. Na vrchol vede něco jako naše křížová cesta, jen místo kapliček tu mají pagody. Dolů do údolí shlíží 21,5 m vysoká socha Amitabha Budhy. Cesta je lemována sochami Arhatů. Dle budhistické nauky, kromě theravadské, je Arhat ten, který sice došel daleko na cestě za osvícením, ale ne až na její konec.
Odpoledne projíždíme údolíčky kolem Sapy. V údolí s pěknou silničkou a s minimálním provozem vyměníme řidiče skútru.
Už se stmívá, když vjíždíme do údolí vedoucí k vesnici Ta Phin. Cesta k ní není nic moc. Ta Phin projíždíme již za úplné tmy. Na opuštěném místě za vesnicí na chvíli vypneme motor a zaposloucháme se do zvuků noční krajiny.
Křížem krážem údolím Muong Hoa
V neděli se opět vydáváme na motorce do údolí Muong Hoa. Lákají nás vzdálenější usedlosti propojené cestičkami klikatícími se mezi rýžovými terasami. Po stráních jsou roztroušena stavení, kolem běhají slepice s kuřátky, selátka a sem tam potkáváme domácí buvoly.
Výstup na Ham Rong
Od prvního dne nás láká hora připomínající draka shlížejícího na Sapu. Máme na ni totiž krásný výhled z okna. V pondělí, náš poslední den v Sapě, tedy nemeškáme a po snídani se vydáváme vzhůru do kopců. Cesta ze Sapy vede přes botanickou zahradu se spoustou výhledů na město a Dračí horu. Za botanickou zahradou už ale cesta na Ham Rong přestává být značená. Když proti nám štěkotem vyběhne pes ze stavení u cesty, málem cestu vzdáme. Pes je uklidněn svým pánem, který nám také naznačuje, kudy jít dále. Po pár krocích ale začínáme být bezradní. Cestička mizí v džungli křoví a my nevíme, kudy dál. Chvíli tápeme, zkoušíme jiné cestičky, kousek se vracíme, zase uvažujeme, že to vzdáme. Možná cesta nahoru není. Pouštíme se po uzounké pěšince vedoucí po úbočí, pak chvíli strmě stoupáme stružkou vyschlého potoka a náhle, světe div se, stojíme na vyšlapané pěšině. Hurá! Z vesela a křepce míříme na hřeben, a po něm na samý vrchol Dračí hory, 2481 m.n.m.
Tím končí naše horské dobrodružství. Dnes večer opustíme Sapu a nočním autobusem se přesuneme na ostrov Cat Ba.
Zdroje:
Wikipedia – Arhat
Saigon Online, Spiritual and cultural complex on Fansipan Peak opens