12 hodin doma

Letadlo z Ruska mělo hodinu zpoždění a ještě jsem pak v Praze čekala na bágl skoro hodinu. Hrůza děs. Na letišti mě čekala uvítací delegace složená z Davida, Aničky a tatího. Achjo, zrovna když jsou tam všichni včas, tak musí mít letadlo zpoždění. To je zákon schválnosti.

Co víc o pobytu doma v Seči?

Čím méně na sebe máte času a víte to, tím je shledání intenzivnější a člověk se snaží využít čas co nejvíc. Vychutnáváte si každou minutu strávenou se svými blízkými. Takhle bychom měli žít pořád. Chtěla bych si tenhle pocit uchovat pro všechny příští chvíle, kdy budu se svými blízkými, i když budu v té naší zemičce v srdci Evropy i třeba půl roku vkuse.

Na letišti mě opět vyprovázela stejná delegace jako mě vítala. Odlet do Spojeného království neprovázelo žádné vytírání letištní haly vlastním batohem. Dokonce jsem hned na poprvé trefila odbavovací přepážku. David byl se mnou, dokud jsem neprošla hraniční kontrolou necelou hodinu před odletem. 🙂 Bude se mi stýskat…