Buongiorno!

Zdravíčko z jarní Itálie! Modrá obloha, čerstvě zelená travička, ptáčci zpívají! Sluníčko svítí, ale zatím moc nehřeje.

Na skok do Itálie 

Ptáte se, co teď dělám v Itálii, když mám za měsíc a půl odevzdávat diplomku? Asi tomu nebudete věřit, ale vzdělávám se. Přednášek tu mám víc než v Praze. Jsem tu na týdenním intenzivním kurzu MANTRA (Medical Application of Nuclear Technologies and Radiation). Pro mě, ostříleného páťáka, je to celkem opáčko, které se ale před blížícími se státnicemi náramně hodí. V pondělí jsme navštívili oddělení nukleární medicíny Policlinico S. Orsola – Malpighi v Bologni, kde mají vlastní cyklotron a ,,váří“ si různé exotické kousky jako třeba Cu-64.
Ve čtvrtek nás čeká Cancer research centre v Meldole a v pátek nemocnice ve Forli.

Jako mniši!

Ubytovaní jsme v bývalém semináři a na přednášky chodíme na hrad. Tyto krásné prostory totiž patří univerzitě v Bologni.

 

 

 

 

 

 

Bertinoro je jinak docela malé městečko v kopci s uzounkými, dlážděnými uličkami a výhledy do údolí.

 

 

 

Pár obrázků z Bologni…

Náš italský týden začal příletem do Bologni. Abychom si ji mohli v klidu vychutnat, přiletěli jsme už v sobotu.
Italové si libují ve věžích a zejména v těch šikmých. V Bologni jsou na jednom náměstí rovnou dvě. Na jednu z nich se dá vylézt, ale říká se, že vylézt na ni před státnicemi přináší smůlu, takže…ne že bych byla pověrčivá, ale na věži jsem nebyla.

Bologna prý skrývá 7 tajemství. Jedním z nich je klasická šeptanda v opačných rozích náměstí Piazza Maggiore, další je prý vidět z již zmíněné věže Asinelli, třetí je na soše Neptuna uprostřed fontány na náměstí, jenže ta byla zrovna v rekonstrukci.

Pizza! Pasta!
No co si budem nalhávat, nejíme tady nic jiného, ale ještě jsem neměla dvakrát to samé. Teda ale, co mě v místních restauracích rozčiluje je tzv. coperto neboli poplatek za obsluhu. Prostě povinné dýško. Obvykle jsou to 2 eura navíc.