Pod řeckým sluncem

Konečně dosedáme na půdu našeho milovaného Řecka. Míříme na Peloponés. Cestou přejíždíme přes Korintský průplav, jehož stavbu plánoval jiz Cesar, avšak realizovaná byla az v 19. století. Stavbu Korintskeho pruplavu řídili uherští inzenyri se zkušenostmi s výstavbou Panamského průplavu.

Nocujeme v líném městečku na pobřeží zvaném Palea Epidauros, neboť následující den hodláme navštívit naleziště s pozůstatky významného antického města Epidauros, které lezi 16 km hloubeji ve vnitrozemí. Nejzachovalejsi stavbou v arealu je anticke divadlo, jehoz dokonalou akustiku testujeme na vlastní usi.

V dobach antického Řecka bylo město Epidauros významným díky léčiteli Asklepiovi, později uctívanému řeckému bohu lecitelstvi. Spicim poutníkům se prý v noci zjevil sám Asklepius a poradil jim, jak se mají léčit.
Z chramu zasvěcenému Asklepiovi dnes zbývá par sloupu a kamenů vyznačujících obrys významné budovy. Cely areál je zapsán na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO.

1 přístav, 3 pevnosti

Dříve veledůležitý strategicky položený přístav, o nějž ve středověku sváděli boj Athénské vévodství, Benátská republika a nakonec Osmanská říše, dnes klidné ospalé městečko s romanticky úzkými uličkami a dokonalým místem na koupání přímo pod hradbami středověké pevnosti a s průzračně azurovou vodou.

Plátanos: vesnička v horách

Ideální místo pro epizodu ze seriálu ,,Kde všude žijí lidé.” Uličky tu jsou tak úzké a křivolaké, že se ani nenadějete a už stojíte na nečím dvorku. Tady čas neutíká, jen líně plyne.

Uzka silnicka klikatici se po ubocich hor spojuje jeste dalsi 2 vesnicky. Obe jsou vsak jiz prostorove velkorysejsi nez ta, kterou jsme navstivili jako prvni, vesnicka Plátanos.

Leonidio

Mestecko ve stinu skal posetych horolezeckymi trasami s obtiznostmi pro mirne az velmi (velmi) pokrocile. My jsme zde, abychom navstivili klaster prilepeny vysoko na skalni stene.

K Deniho velke uleve se do nadmorske vysky klastera da dojet autem. K mé značné nelibosti žádné horolezecké výkony nejsou potřeba a ke klášteru se dojde normálně po široké dlazdene cestě.

Od kláštera pokračujeme horskou cestou dále do hor a směrem na jih. Jsme překvapeni změnou vegetace. Chvílemi si pripadame skoro jak na Aljašce.

Z hor sjíždíme k moři. Nasledujicich několik dní se chystáme strávit v domku na útesu obklopeném olivovými háji, kam nedoléhají žádné zvuky civilizace, pouze šumění moře a cvrkot cikád.