Sherwoodský hvozd
Sobotní ráno jsem vstala časně. Dokonce dříve než, když chodím do práce. Chtěla jsem stihnout autobus Sherwood Arrow odjíždějící v 8:20 ze zastávky 2 míle vzdálené od mého bydlení. Sluníčko krásně svítilo a vše nasvědčovalo tomu, že by mohlo být hezky.
Konečně jsem vyjela z města a kolem se rozprostřel kouzelný anglický venkov s nízkými kopečky a malebnými vesničkami. Já jsem vystoupila ve vesničce zvané Edwinstowe a podle pokynů pana řidiče se vydala směrem k Sherwoodu. Měla jsem tendenci vystupovat o jednu zastávku dřív, jednoduše proto, že byla v lese. Už jsem byla z autobusu venku, když na mě pan řidič volal, že tohle ještě není Sherwood. Tak jsem zase poslušně nastoupila.
Byla sobota půl desáté a se mnou do lesa takhle časně mířilo jen několik pejskařů a pár turistů. Po hlavní pěšince jsem zamířila k nejstaršímu dubu, který zde stojí prý možná už 1000 let. Že by pod jeho košatými větvemi sedával a rozmlouval Robin Hood? Těžko. V té době totiž ještě moc košatý být nemohl.
Vychutnávala jsem si nikým nerušené ševelení prastarých dubů a po pěšince pokračovala dál do odlehlejších koutů lesa. 
Sherwood se dnes rozprostírá na ploše 450 akrů. To je pouhý zlomek území, po kterém se proháněl Robin Hood se svými zbojníky před 800 lety. Ochranáři přírody se dnes usilovně snaží zachránit to, co zbývá. Dříví těží ručně a používají koňskou tažnou sílu. Rovnováhu v travnatém podrostu udržuje dobytek, který se zde pase.
Potkala jsem Robina Hooda a Marion?
Ne. Ale za to jsem potkala rohaté krávy a protože jsem tady rozjela fotky s rohatými zvířaty, tak tuhle krávu jsem si rozhodně nemohla nechat ujít.
Les jsem prošla křížem krážem po všech značených i neznačených pěšinkách. Zamířila jsem zpět do turisticky nejrušnější části, kde se to hemžilo lidmi a psy, účastníky Robin Hood Festivalu. Bylo tu spoustu stánků a u nich historicky odění kupci. Za nemalý peníz jste si mohli zkusit, jak jste zdatní v lukostřelbě nebo si pořídit Marionin věneček z kvítků. Na palouku stálo malé pódium a na něm vousatý stařík s loutkovým divadlem. Dřevěný Robin se právě dostal do křížku s nottinghamským Sheriffem. Posadila jsem se mezi piknikující rodinky a chvíli pozorovala představení, i když jsem toho tomu dědovi přes vousy (jeho vousy) moc nerozuměla. Po něm přišli na scénu dva rádoby vtipní kouzelníci, kteří neuměli žádné pořádné kouzlo a tak předváděli takové ty známé otřepané, jako polykání meče, a pak to jako zkazili, načež publikum vidělo, v čem ten trik spočívá.
Pomalu jsem se vydala směrem ven z lesa. Zastavila jsem se u stánku ochranářů přírody, kde mi hned začal nadšený klučina vyprávět, co všechno dělají. Však to znáte. Po mé první větě (anglické) se mě zeptal, odkud jsem. Načež přišla řeč na ježka. Hned jsem byla tázána, jak se řekne ježek česky. Výrazy, český i anglický (hedgehog), mu přišly podobné. Z pojmenování slimáka byl doslova nadšený. Prý je to mnohem výstižnější než ,,slug“. To souhlasím.
Nožičky už jsem měla ušoupané, sluníčko pěkně svítilo a na hřišti se hrál kriket, festival nefestival. V baru místního kriketového klubu (asi takové úrovně jako u nás v Seči na fotbale) jsem si za míň než v Tescu koupila cider. Sluníčko, teplíčko a Strongbow…na autobus jsem se pak vydala raději v předstihu.
