Sunday in London

Nedělní procházku Londýnem jsme začly u Tower of London opředeného mnoha pověstmi. Pokochaly jsme se výhledem na Tower Bridge a vydaly se po Riverside Path do ztichlého City. The City je část Londýna, kde se to ve všední dny jen hemží pohlednými bussinessmany v černých kvádrech a naškrobených límečcích. Teď v neděli tu bylo pusto a prázdno.

V samém srdci Londýna jsme objevily romanticky zpustlé, tajuplné místo – ruiny kostela sv. Dunstana.

 

 

 

 

 

 

Nevynechaly jsme ani baculatou St. Paul´s Cathedral, jež za svou současnou podobu vděčí nadanému architektovi Christopheru Wrenovi. Katedrálu jsme obešly, jako by se nechumelilo. Zuzka zamířila do nedalekého nákupního centra. Že by na toalety? Za mého nechápavého pohledu jsme nastoupily do výtahu a vyjely do 6. patra. A tam jsem pochopila. Ocitly jsme se na terase s přímo přepychovým, turisty nerušeným, výhledem na katedrálu a vůbec Londýn jako takový. Dlouho jsme tam stály, kochaly se Londýnem a vedly debatu na téma povinné vojenské služby.

Přešly jsme přes most Millenia, z něhož jsme shlédly na The Globe, Shakespearem proslavené divadlo. Na oběd jsme si sedly do volně přístupného foyer Národního divadla a vytáhly svoje sendviče z výprodeje v Boots.

Promenáda podél řeky se mezitím zaplnila obyvateli Londýna. Přepadla nás mlsná a chca nechca jsme musely sejít z promenády a zaběhnout na nádraží Waterloo do Marks&Spencer pro cookies. Vyšly jsme na druhé straně nádraží, odkud se nám naskytl nehezký pohled na průmyslovou část Londýna. Rychlými kroky jsme spěchaly šedými, špinavými ulicemi zpět k řece.

Konečně jsme stanuly před Westminsterským palácem, kde se schází a debatují britští poslanci.

Z Westminsteru jsme se přesunuly do parku sv. Jamese, kde jsme si na chvilku sedly na lavičku a pozorovaly různé druhy kachen a mezi nimi pobíhající veverky. Nejvíc nás ale stejně fascinovali turisti krmící holubi za účelem pořízení fotečky do rodinného alba a pak se marně snažili drzé holubi odehnat.

Odpoledne se překlenulo do své druhé poloviny a bylo na čase rozloučit se a vydat se do svých domovů. Bye bye, London!

Krátká óda na mojí průvodkyni

V Londýně není ani dva roky
a už zná ho jak svoje boty.

Zavedla mě na místa,
kam nepřijde turista.

A když se mi čurat chtělo,
ani jednou se nestalo,
že by Zuzka nevěděla,
kde se pěkně čůrá zdarma.