Tenerife – černá perla Španělska
Den se již chýlí ke svému konci a slunce se zanedlouho ponoří do vln širého Atlantského oceánu. V baru na pláži s černým pískem hraje živá kapela a my rázem zapomínáme na již téměř roční covidovou depku. Je 29. leden a my, s pivkem v ruce, si připadáme jako na letním festivalu. Přece jen je někde svět v pořádku. Nutno podotknout, že počet hostů usazených v baru je přísně kontrolován obsluhou. Dovedu si představit, že normálně jsou stolečky blíže u sebe a je jich tu víc.
Los Roques – ztracená vesnička mezi útesy
Vítejte u dalšího dílu seriálu ,,Kde všude žijí lidé”. Některé domky tu jsou vtesané do skály, někde skála tvoří 3 stěny a střechu příbytku. Je tu pusto, ticho, prázdno. Místní obyvatelé jsou nejspíš v práci, jen z jedněch dveří zaslechneme hlasy. Moře je neklidné. Zpěněné vlny se ženou vstříc dvěma strmým útesům lemujícím zátoku s vesničkou Los Roques.
Skalní dům v Los Roques 
Kamenná pláž v Los Roques
Parque Rural de Anaga
Jezerní kotlinou Jardina stoupáme vzhůru do Parque Rural de Anaga. Silnička se klikatí hustým lesním porostem. Z vyhlídky Cruz del Carmen se nám otevírá parádní výhled na nejvyšší horu Španělska Pico del Teide, jež je činnou sopkou vysokou 3718 m.n.m, od jejího upatí na dně oceánu až na vrchol je to pak asi 7000 m. Vzhledem k její blízkosti od lidských sídel je sopka Teide zapsána na seznamu 16 nejnebezpečnějších sopek světa. Vrchol sopky Teide je nyní zasněžený.
Od vyhlídky Cruz del Carmen se rozbíhají pěší trasy a naučné stezky parkem. My je však přenecháváme k projití jiným, neboť náš dnešní výlet se nese v duchu roadtripu. Cesta nás zavede k jediné pláži s bílým pískem na ostrově, která ale kromě toho, že je tu jediná, není ničím zajímavá.
Zastavujeme se na odpolední kávu v Santa Cruz de Tenerife, hlavním městě ostrova. Kdo by si kdy pomyslel, že pro nás budou otevřené obchody a lidé korzující hlavní ulicí, či posedávájící v kavárnách, něčím nevídaným.
Den završíme účastí na bohoslužbě v Bazilice Panny Marie v městečku Candelaria. V této bazilice je totiž soška Panny Marie Candelárské – patronky ostrova. Zde ještě nezakázali zpívat, na konci mše proto chrámem zní místní hymna zakončená trojím provoláním ,,Viva Madonna Candelaria!“
Los Gigantes a La Masca
Pohled na obrovské strmé útesy stoupající z moře by ve mně, byla-li bych námořníkem plujícím na lodi směrem k nim, vzbuzoval otázku, co skrývají, jací podivní, možná nebezpeční, živočichové za nimi asi žijí…My však brzy při cestě do vnitrozemí zjišťujeme, že za útesy jsou další ostré skály a příkré kopce porostlé jen nízkou vegetací. Jedna z těchto skal je obzvláště zajímavá, neboť se zvedá osamoceně z hlubokého udolí. Místní jí říkají La Masca, stejně jako vesnici ležící kolem. Sem míří řada turistů, neb je to prý místní Macchu Picchu.
Los Gigantes 
La Masca
Nejstarší strom na světě?
Za nejstarším stromem ostrova musíme překonat hory a dostat se na západní stranu ostrova. V nejvyšších místech naší cesty klesá teplota pod 10°C. Ani to nás ale neodradí zastavit auto, v žabkách a v tričku vystoupit a projít se lesem rostoucím na kamenitém lávovém poli. Les je důkazem, že příroda si vždycky poradí.
Dračinec dračí (Dragon tree) starý přes 600 let roste v městečku Icod de los Vinos. S capuccinem v ruce přemýšlím o příbězích a událostech, kterým musel být za ta staletí svědkem. V jeho široké koruně prozpěvují ptáci a lidé v jeho stínu popíjejí kávu v zahradní kavárně. Dračinec dračí je endemitem zde na Kanárských ostrovech a na Madeiře. Pro svoji výjimečnost se stal symbolem Kanárských ostrovů.
Ještě než se začneme opět šplhat do kopců po silničkách tak strmých, že občas máme pocit, že se snad převrátíme, zastavujeme v městečku Garachico. Zamračené počasí a divokost oceánského příboje propůjčuje tomuto městu, jež bylo na začátku 18. století z velké části zalito lávou, poněkud smutnou atmosféru. Na kamenech těsně nad mořskou hladinou tu lezou červení krabi větší než dlaň.
Roque de Garachico 
